O vile, vniku muzea a o nás...

článek k otevření muzea otištěný v Nejdeckých listech:

"Reineltova vila" - Mattoniho muzeum Nejdek

Vždy, když mám začít psát, je to těžké. Jak psát o pocitech, o téměř splněném snu, o respektu a pokoře... jak říct či pospat něco, co na počátku nemělo ani tvar, snad ani podstatu.
Jsem kladenským rodákem, a přesto mě osud zavál do těchto krajin, které se mi staly domovem. Vyrůstal jsem na Pozorce, která mi přirostla k srdci a ta je součástí podkrušnohorského městečka, které pro mnoho lidí může znamenat jen místo na mapě, pro někoho domov. Hovořím o Nejdku. O městu, jež mě v mladých letech příliš neoslovilo a jako bych měl boty z toulavého telete, vždy jsem si říkal, že tu zůstat nechci. "Odříkávaného chleba největší krajíc", jak se říká. A právem. Je tomu jen pár měsíců, co jsme si pořídil dům, jehož duše je nepopsatelná a stojí právě ve zmíněném Nejdku.
Prvorepubliková vila, postavená v roce 1927, byla zformována tzv. Heimatstilem, spolu se silným vlivem kubismu. Tato, již pětadevadesátiletá dáma, byla původně vilou lékařskou. Všichni její majitelé a obyvatelé byli právě místními městskými lékaři, které nesmím zapomenout zmínit. Prvním majitelem a zároveň stavitelem byl MUDr. Leo Reinelt, který po 18 letech života v Nejdku musel do odsunu. Ze všech dalších byl ale nejvýznamnějším, neboť právě on nechal tuto vilu vyprojektovat a postavit. Dalším městským lékařem byl MUDr. Jan Eckstein, které mu byl dům přidělen a jakožto lékař v pohraničí, byl majitelem od roku 1945. V Nejdku po něm zůstala nesmazatelná stopa v podobě divadelního souboru Jirásek. Po pouhých třech letech však ze zdravotních důvodů odešel zpět do svého rodiště, do Rychnova nad Kněžnou a tak vila opět mění svého majitele. Tím byl, a mnozí si ho stále pamatují, legendární MUDr. Jindřich Hájek, poslední městský lékař města Nejdku, který se posléze stal i vedoucím lékařem nejdecké polikliniky.
Že se jedná o výlučně lékařskou vilu, končí v roce 1979, kdy MUDr. Jindřich hájek umírá. Vilu pak do roku 1989 obývá jeho manželka Matylda. 

V roce 1991 byla zakoupena manželi Hrachovcovými, kteří mnohými a to i v některých případech velmi rozsáhlými opravami, vrátili vilu nejen do výstavního stavu, ale přidali i některé nové prvky. Dům v podstatě zachránili před neodvratnou zkázou, neboť zub času a letitá neúdržba se na ní značně podepsal. Pak jsme tu my. Dnešní majitelé. Do dnešních dnů mi to stále přijde zvláštní. Jako malý, když jsem chodil na poštu nebo šel okolo, jsem si prázdný a opuštěný dům prohlížel a říkal si: " Kdo tohle jednou koupí?". Osud dokáže být někdy vážně vtipný.
Přiznám se, že koupit ji nebyl úplně můj nápad. Právě osobitý ráz této vily a její nevšední vzhled oslovil v regionu uznávaného sběratele, badatele a regionálního patriota, který vlastní rozsáhlou sbírku. A já zmínil, že v tak nádherné prvorepublikové vile by bylo skvělé otevřít muzeum, otevřít ji lidem. Proto jsme se s panem Sýkorou spojili a jsme tam, kde jsme. Celé spodní patro je věnováno muzeu a den slavnostního otevření se nekompromisně blíží. Vybrali jsme si oblíbenou slavnost nejdeckého obyvatelstva, tedy Nejdeckou pouť a v ten den zahájíme provoz Mattoniho muzea. Muzeum nabídne expozici zaměřením na běžný život, expozici historie vývoje vývozu minerální vody Mattoni - Krondorf, ale také expozici věnovanou této prvorepublikové vile, jejím majitelům a významným osobnostem architektury počátku minulého století.
Jak jsem již psal na začátku, je těžké psát o pocitech, zvláště těch, které nyní pociťuji. Ať je to vzrušení, že vytváříme něco krásného, nebo radost, že člověk dosáhne splnění vlastního snu. Je spíše těžké předat vnímání, pokoru a úctu k téměř sto let staré nemovitosti, nebo k historickým událostem či předmětům. Přesto se o to rád pokusím, alespoň jako průvodce muzea. Rádi přivítáme zvědavce, zájemce o historii, či kohokoliv jiného, kdo si chce zavzpomínat, kdo chce předat a podělit se o své vzpomínky a sny... a společně si historii nejen připomenout, ale najít v ní skryté ponaučení.