O vile, vniku muzea a o nás...

"Vila Heinrich Hájek" - Retromuseum Nejdek

Vždy, když mám začít psát, je to těžké. Jak psát o pocitech, o téměř splněném snu, o respektu a pokoře... jak říct či pospat něco, co na počátku nemělo ani tvar, snad ani podstatu.
Jsem kladenským rodákem, a přesto mě osud zavál do těchto krajin, které se mi staly domovem. Vyrůstal jsem na Pozorce, která mi přirostla k srdci a ta je součástí podkrušnohorského městečka, které pro mnoho lidí může znamenat jen město na mapě anebo domov. Hovořím o Nejdku. O městu, jež mě v mladých letech příliš neoslovilo a jako bych měl boty z toulavého telete, vždy jsem si říkal, že tu zůstat nechci. "Odříkávaného chleba největší krajíc", jak se říká. A právem. Je tomu jen pár měsíců, co jsme si pořídil dům, jehož duše je nepopsatelná a stojí právě ve zmíněném Nejdku.
Prvorepubliková vila, postavená v roce 1927, byla zformována univerzálním dekorativním stylem art deco spolu se silným vlivem kubismu. Tato, již devadesátiletá dáma, byla vilou doktorskou. Všichni její majitelé a obyvatelé byli právě místními lékaři, které nesmím zapomenout zmínit. Prvním byl MUDr. Leo Reinelt, který po 18 letech života v Nejdku musel do odsunu. Byl ale nejvýznamnějším, neboť právě on nechal tuto vilu postavit. Dalším doktorem byl MUDr. Jan Eckstein, které mu byl dům přidělen a jakožto lékař v pohraničí, byl majitelem od roku 1945. V Nejdku po něm zůstala nesmazatelná stopa v podobě divadelního souboru Jirásek. Po pouhých třech letech byl však ze zdravotních důvodů přeložen do Rychnova nad Kněžnou a tak vila opět mění svého majitele. Tím byl, a mnozí si ho stále pamatují, legendární MUDr. Jindřich Hájek, který se stal i vedoucím lékařem nejdecké polikliniky.
To, že se jedná o doktorskou vilu, končí v roce 1991, neboť byla zakoupena manželi Hrachovcovými, kteří mnohými a to i v některých případech velmi rozsáhlými opravami, vrátili vilu nejen do původního stavu, ale i přidali nové prvky. A pak jsme tu my. Noví majitelé. Do dnešních dní mi to stále přijde zvláštní. Jako malý, když jsem chodil na poštu anebo šel okolo, jsem si prázdný a opuštěný dům prohlížel a říkal si:" Kdo tohle koupí?". Osud je někdy vážně vtipálek.
Přiznám se, že koupit ji nebyl úplně tak můj nápad. Právě osobitý ráz této vily oslovil v regionu uznávaného sběratele, badatele a regionálního patriota, který vlastní rozsáhlou sbírku. A já zmínil, že ve v tak nádherné prvorepublikové vile by bylo skvělé otevřít muzeum. Proto jsme se s panem Sýkorou spojili a jsme tam, kde jsme. Celé spodní patro je věnováno muzeu a den slavnostního otevření se nekompromisně blíží. Vybrali jsme si oblíbenou slavnost nejdeckého obyvatelstva, tedy Nejdeckou pouť a v ten den zahájíme provoz Retromusea. Muzeum nabídne nejen expozici socialistického retra se zaměřením na běžný život, expozici historie vývoje vývozu minerální vody Mattoni - Krondorf, ale také expozici věnovanou této prvorepublikové vile a jejím majitelům.
Jak jsem již psal na začátku, je těžké psát o pocitech, zvláště těch, které nyní pociťuji. Ať je to vzrušení, že vytváříme něco krásného anebo radost, že člověk dosáhne splnění vlastního snu. Je spíše těžké předat to vnímání, tu pokoru a úctu k téměř sto let staré nemovitosti anebo k historickým událostem či předmětům. Přesto se rád o to pokusím, aspoň jako průvodce Retromusea. Rádi přivítáme zvědavce, zájemce o historii, či kohokoliv jiného, kdo si chce zavzpomínat, kdo chce předat a podělit se o své vzpomínky a sny...a společně si historii nejen připomenout, ale najít v ní i ponaučení skryté.


Nejdek, červen 2017 

Ladislav Štrosner